Hořické trubičky Olča

Historie Hořických trubiček Olča

Do kraje Hořic přinesl tuto pochoutku už v roce 1812 osobní kuchař císaře Napoleona, když se zde zotavoval ze svých válečných zranění. První historické zmínky o výrobě Hořických trubiček ve vymezeném území se datují rokem 1812, kdy se v rodině paní Líčkové začaly pro rodinné oslavy ale i jako příležitostné dary vyrábět sladké trubičky.

Rodinné tajemství výroby zdokonalil Karel Kofránek, cukrář, který se do rodiny přiženil. Na jeho vynález – elektrický přístroj na výrobu oplatek – byl roku 1898 udělen patent. V té době již byly Hořické trubičky vyráběny komerčně a byly dokonce exportovány do Německa, Anglie, Francie, Turecka, Ameriky a Šanghaje. Získaly také řadu diplomů a ocenění na domácích i zahraničních výstavách.

Po znárodnění v roce 1949 byly Hořické trubičky do roku 1962 vyráběny ve Fejtově továrně, poté postupně pod hlavičkou národního podniku Pardubický perník, Průmysl trvanlivého pečiva či Podniku místního hospodářství. Po obnovení tržního hospodářství navázali na tradici výroby Hořických trubiček ve vymezeném území členové Sdružení výrobců Hořických trubiček.
Bezmála dvě století se v Hořicích a přilehlých obcích traduje výroba sladkých oplatkových trubiček. Cílevědomou a trpělivou prací místních obyvatel, stala se tato oblíbená cukrovinka tradiční a pevně spjatou specialitou s městem Hořice, ležícím 24 km severně od krajské metropole Hradec Králové v České republice.

Oplatkové hořické trubičky s charakteristickou sladkou chutí a jedinečnou vůní se staly pojmem, který se vžil za léta výroby do podvědomí spotřebitelů. Kofránkovy Hořické trubičky získaly celkem 65 ocenění a diplomů z nejrůznějších domácích i zahraničních výstav.

Označení Hořické trubičky vychází z tradice, která byla a je v tomto městě rozvíjena a udržována po další generace.

Výrobci tohoto sdružení prokazatelně vycházejí při výrobě z historických pramenů. Při zpracování surovin dodržují receptury korespondující z tradiční výroby v Hořicích. Došlo k pokračování tradice jak odkoupením receptur, tak přímo předáním poznatků a zkušeností z výroby dřívějších zaměstnanců firem či podniků, tak i rodinných příslušníků do nově vznikajících subjektů.